Promluvil i Michal Prokeš, který se nedávno s celou rodinou přestěhoval z Poděbrad do Opolan, odkud původně pocházeli jeho předkové. Pan Prokeš vyprávěl o svém prapradědečkovi, který byl na sklonku 19. století jedním z opolanských obyvatel, kteří se skládali na stavbu kostela. Byl to prostý člověk, rolník. Obživa jeho rodiny byla závislá na tom, jestli bude dobrý či špatný rok, jestli se urodí. Prapradědeček věnoval na kostel všechny rodinné úspory a spolehl se, že mu Pán Bůh pomůže. Že se urodí. A ono se urodilo, ba co víc, úroda toho roku byla nezvykle bohatá.
Nakonec zazněl i pozdrav hudební, který odehrál Michal Sevruk na hoboj za doprovodu libické varhanice Jany Drahokoupilové.
Slavnost skončila, hosté se rozešli, ale poselství zůstává: nezapomínejme na Opolany. I když dnes na pravidelné bohoslužby chodí jen pár lidí, i když dnešní doba si cení spíše úspěchu a dravosti a chodit do kostela jaksi není tak docela "in", nezapomínejme na malé sbory a ještě menší kazatelské stanice. V kamenných zdech kostelů je skryta práce a snaha našich předků. Nestavěli je jen pro sebe. Stavěli, pracovali, odříkali si a dřeli do úmoru také pro nás. Nezapomínejme na ně.
Přečtěte si, co o nás píše Nymburský deník.
Další fotografie ze slavnosti si můžete prohlédnout ve fotogalerii. Autory fotografií jsou Milan Čejka, Marie Matuchová a Jitka Kazmířová.
Pokud se chcete dozvědět více o faráři Fikejzovi, čtěte zde.
-JAK-
|