Přednáška byla zpracována podle Kohákovy knihy Domov a dálava. Kohák ji uvedl citátem Tomáše Garrigue Masaryka, že "otázka česká je buď otázkou světovou - anebo otázkou není". Dnes většina Čechů považuje za zcela samozřejmé, že žijeme v samostatném státě a hovoříme vlastním jazykem. Přitom tato samozřejmost je velmi relativní, když uvážíme, že jsme po dlouhá staletí žili v područí habsburské monarchie a čeština byla sotva víc než vesnickým dialektem.
Národ můžeme definovat jako jakési společenství svobodných jedinců propojených vědomím sounáležitosti. Lidé zcela přirozeně tíhnou ke svému druhu, k lidem stejných zvyků, stejného jazyka, stejné krve. Ovšem zde se Kohák opět obrací k Masarykovi, který redefinoval národ už ne jako společenství pudů a zvyků, nýbrž jako společenství sdíleného ideálu.

Podle Masaryka byla jakýmsi tmelem pojetí českého národa shoda náboženské reformace a demokratické revoluce. Úkol společnosti viděl ve výchově všech občanů k plnosti lidství - pojatého jako svoboda od útlaku a od strachu z bídy, nemoci, osamělosti. Soudržnost a soucítění, jakési sociální svědomí, to je podle něj smysl společnosti. A to také podle Koháka byla česká otázka a její řešení ještě za Masarykových dob.

Dnes se nám tento humanistický názor zcela rozpadl pod tlakem dějinných událostí od Mnichova přes heydrichiádu a antifašismus až po období po druhé světové válce. Na jaře roku 1968 ve společnosti proběhl jakýsi záchvěv obnovené humanity, ale události následující jej zcela smetly. "Sametová revoluce" roku 1989 pak nepřinesla návrat konsensu humanity a dobré vůle, nýbrž otevřela cestu sobectví a prosazování osobních zájmů.

Kohák citoval historika Dušana Třeštíka, že dnešní česká společnosti jaksi "bytuje v prázdnotě osudu" - a to je dnes tou nejpalčivější českou otázkou. Hledání sdílených ideálů a pravdy. Či spíše ani ne tak hledání, vždyť v hloubi duše máme ideály humanity hluboce zakódované. Každý den jsme však konfrontováni s něčím nevyhnutelným a přitom nepřijatelným. Dříve to byl německý nacionalismus či sovětská moc. Dnes je to anonymní ekonomická moc, která nachází ohlas v naší vlastní chamtivosti a sobectví. Právě tento ohlas však musíme odmítnout, abychom mohli hledat pravdivost, opravdovost našeho lidství.

A právě to je podle Koháka dnes česká otázka, toť úkol národa českého. Myslet svobodně a pravdivě a nepoddávat se tlaku ideologie a reklamy, žít v lásce a vzájemné úctě a odmítnout boj a sobectví.

Na závěr měl prof. Kohák pro své posluchače jedno doporučení: při četbě denního tisku si opakovat slova proroka Ezechiele 37, 1-6 o údolí suchých kostí:

Spočinula na mně ruka Hospodinova. Hospodin mě svým Duchem odvedl pryč a postavil mě doprostřed údolí plného kostí. Prováděl mě mezi nimi kolem dokola a hle - celá ta pláň jimi byla poseta a byly úplně vyschlé. "Synu člověčí," řekl mi, "mohou ty kosti ožít?""Panovníku Hospodine," odpověděl jsem, "to víš ty."
Tehdy mi řekl: "Prorokuj o těchto kostech a řekni jim: Suché kosti, slyšte slovo Hospodinovo! Toto praví Panovník Hospodin těmto kostem: "Hle, já do vás přivedu Ducha, abyste ožily. Dám na vás šlachy a pokryji vás masem, potáhnu vás kůží a vložím do vás ducha, abyste ožily. Tehdy poznáte, že já jsem Hospodin."

Prof. Erazim Kohák

 

Účastníci přednášky

 

Po přednášce se rozproudila živá debata